Stephen King je bez pochyby král psaného hororu. Pro svůj neopakovatelný styl, minimalistický popis hlavních postav, která nechává plně na fantazii čtenářů, pro vystupňované napětí od první stránky až po tu poslední, pro navození pocitu šíleného strachu v jedné jediné větě a v neposlední řadě i pro skvělou pointu na konci příběhu, která vše zase vrací na začátek, pro to všechno je jedním z nejúspěšnějších spisovatelů současnosti. I když píše dle některých brak a jsou daleko slavnější "kvalitnější" autoři, přesto patří Stephen King mezi nejprodávanější autory. Podívejme se na cestu životem, která vedla až k milionům prodaných výtisků.

Stephen Edwin King se narodil 21.9.1947 v Portlandu v Maine (USA) jako poněkud neočekávané dítě svým rodičům (Donald Edwin King (ve skutečnosti Pollock) a Nellie Ruth Pillsbury). Ti si nejdříve adoptovali chlapce Davida. Bratři však měli k sobě velmi blízko a byli si oporou i v době těžkého období jejich dětství. Někdy v době Stephenových 2 let jeho otec si údajně šel pro cigarety, a svou cesty prodloužil už navždy. Matka se snažila svou rodinu zabezpečit, jak jen to šlo, dřela v různých zaměstnání v ne zrovna dobře placených pozicích. Často se tak stěhovali, žili např. ve Fort Wayne (Indiana), kde byla rodina Stephenova otce, následně ve Stratfordu (Connecticut).

Někdy kolem Stephenových 11 let se rodina vrátila zpět do Durhamu v Maine, kde se všem líbilo a žilo nejlépe. A protože rodiče Stephenovy matky už byli staří a nebyli schopní se o sebe postarat, ujala se toho jeho matka Ruth. Zbylá část rodiny přispěla finanční podporou a zařízením malého domku. Když zemřeli, paní Kingová si našla práci v kuchyni v blízkém rezidenčním ústavu pro mentálně postižené. Stephen King již v době ranné puberty byl ovlivněn z několik stran příběhy z jiného světa. Ovlivnil ho jak strýc Clayton, který ho často brával do kina na staré strašidelné filmy s Lugosim či Karloffem, tak nález starých časopisů na půdě domu své tety se spoustou kratičkých povídek a příběhů ukrytých v krabici po jeho otci. V té době byl za krále hororu považován H.P. Lovecraft, který svou psychedelickou představou posmrtného života, stvořením Cthulhu či napsáním Necronomiconu, ovlivnil nejen samotného Stephena. Mezi dalšími byli např. Robert Bloch nebo Jack Finney.

Stephen po základní škole v Durhamu absolvoval střední školu Lisbon Falls, kterou ukončil v r.1966.  A už v té době se ukázala Stephenova praktičnost. Někdo říká, že chtěl přispět do značně napjatého rodinného rozpočtu, někdo, že si prostě chtěl jen přivydělat něco pro sebe, určitě však Stephen využil svého nadání a své lásky k tajemnu. Začal psát krátké články, satirické průpovídky a také strašidelné povídky a ve vlastním nákladu spolu s bratrem vydali několik výtisků různých hororových příběhů vč. obrázků, které úspěšně prodali. Spolu také tento tým vytvořil noviny, pojmenované Kvas lidu, kde Stephen publikoval své výtvory a pak je prodávali, mámě, ve škole i sousedům. Zdroje ceny se různí, od 5 až po 30 centů za výtisk. Kloním se spíše k první částce. Časopis mu vysloužil velkou oblibu u spolužáků, méně tak u učitelů, jež ho vyloučili na tři týdny ze školy. A právě zde vznikly povídky typu Byl jsem mladým vykradačem hrobů apod., která sice pozbývala profesionalitu nezkušeného mladíka, nicméně už tehdy ukazovala, že se rodí jedinečný spisovatel. Povídku mu později zveřejnil ve svém fanzinu Mike Garrett z Birmighamu (Alabama, USA). Navíc Lisbon Falls bylo dělnické městečko  s prádelnou a tkalcovnou Worumbo Mill, která se stala aktérem mnoha Kingových děl. Dalším impulsem pro psaní byla i Kingova matka. Ta věděla, že v jejím synovi dřímá talent, a tak mu vždy za každou povídku, kterou napsal, vyplatila čtvrťák. Když takhle napsal čtyři, pro své tři tety a matku, hned měl dolar. Horory by však tyto dámy asi neunesly, musel se tedy ohlížet po jiném publiku. Mladý Stephen posílal své výtvory od útlého mládí do všech možných časopisů, aby získal co nejvíce odpovědí. Většinou mu nikdo neodepsal, ale občas se stalo, že nějakou tu odpověď přeci jen získal (ať už poznámku, aby nesešíval rukopisy nebo informaci, že má talent, ať to zkouší dál). Dokonce jako 14 letý zaslal povídku Zabiják do časopisu Spaceman a redaktor F.J. Ackerman ji nezveřejnil, nicméně ani nevyhodil. O 33 let později vyšla v jiném časopisu stejného redaktora, Famous Monsters of Filmland, č. 202, a Ackerman ji doplnil malou poznámkou, vzkazem pro Kinga, že mu dluží za tuto povídku celých 25 dolarů, takže může posílat další, dostane je stejně dobře zaplacené. O další dva roky později už napsal svou první knihu, samozřejmě konspirační sci-fi, kterak trenér pronikne do polovojenské organizace, jež kryje invaci mimozemšťanů (asi Sword in the Darkness), Typický pulp fiction své doby. Krátce předtím ještě napsal prvotinu The Aftermath, velmi krátké dílko, jež asi ani nelze považovat nutně za román.

Po ukončení střední školy nastoupil na mainskou Univerzitu v Orono, kde pravidelně přispíval do studentského časopisu, rovněž se účastnil politických hnutí, především proti válce ve Vietnamu. Univerzitu ukončil v r. 1970 s aprobací pro výuku angličtiny na střední škole.  Stephen sice nebyl neduživé dítě zahrabené v knihách, i když byl velký hltavý čtenář, ale ani jeho zdraví nebylo valné. Našli mu vysoký krevní tlak, trpěl od dětství oční vadou a špatným sluchem v důsledku proraženého ušního bubínku. Ale i během vysokoškolských studií alespoň přispíval do místního plátku, The Maine Campus, a vždy na poslední chvíli přihodil příspěvek do sloupku Popelářský vůz, který si sám vymyslel, aby v rámci něho mohl psát, o čem bude chtít. Krátce po promoci napsal King povídku Slade, příběh o pistolníku ze Západu, jasný předobraz Rolanda z Gileadu.

Studium na Univerzitě mu však kromě zkušeností ze studentských stávek, brigád a psaní povídek na pokoji, přineslo i další pozitivní událost, která navždy ovlivnila jeho život. V knihovně se seznámil se svou pozdější ženou Tabithou. Po roce, 2.1.1971, slavili svatbu. Stephen nemohl najít uplatnění ve svém vystudovaném oboru, takže pracoval jako hlídač, dělník v závodní prádelně apod. Žili z těchto malých výplat, z úspor a studentských půjček Tabithy a občasných honorářů za povídky v pánských časopisech. Časem tedy bylo nutné se i přestěhovat do Hampdenu, kde získal King konečně práci učitele, aspoň, a který byl blízko Bangoru. Stephen v pozdějších dílech se v popisech sexu nikdy moc nevyžíval, snad proto, že měl k němu zcela zdravý přístup bez postranních úchylek. Podivnosti vkládal do jiných oblastí.

Mezi jeho první "profesionální" dílka určitě patří povídka Skleněná podlaha (The Glass Floor) uveřejněná ve sbírce Startling Stories z r. 1967. Povídky z pánských časopisů se hromadily a řada z nich byla později shromážděna ve sbírce Noční směna (Night Shift). Starý (mladý) King byl už v té době unikátní mistr strachu. A nezůstalo jen u povídek, v r. 1971 dopsal svůj první román, tehdy nazvaný Getting It On (podle populární písně z té doby Get It On). Krátký, velmi psychologický román, se dočkal svého vydání v r. 1977 pod názvem Rage, aby byl později svým vlastním autorem zase zakázán. Škoda.

Za první úspěšnou knihu vydanou skutečným nakladatelstvím, je považována Carrie. King skutečně příběh dívky s kinetickým nadáním napsal, ale uložil ji do šuplíku, protože ji nemohl nikde udat. Nebyl zájem. V té době byl na vlně popularity především příběh Čelisti a rozjíždějící se zájem o upíry. Hodně velký podíl na tom měly filmy z počátku 70.let, které ovlivnily řadu lidí. King byl praktik a svezl se tak s proudem a začal psát další román nazvaný Druhý příchod. V půlce roku 1973 se rozrůstající rodina přestěhovala na jih Maine, protože Kingově matce se zhoršilo zdraví. Pronajali si letní sídlo na Sebago Lake v Severním Windhamu a na jaře r. 1974 slavil King konečně svůj první úspěch. Nakladatelství Doubleday vydalo jeho Carrie. Za tuto knihu obdržel svůj první "velký" honorář ve výši 2.500 dolarů. Velký byl proto, že se rovnal prakticky jeho ročnímu příjmu pomocného učitele na střední škole v Hampdenu (který byl velmi nízký). Bohužel jeho matka se dočkala právě jen prvního velkého úspěchu svého syna. Carrie se dostala na svět na začátku roku 1973, v květnu nakladatelství Doubleday koupilo práva za 400.000 dolarů, z nichž půlka náležela Kingovi, a následně Ruth P. Kingová obdržela signální výtisk první Kingovy knihy. Právě jí byla tato kniha věnována. A protože snad už věděla, že oba její synové jsou konečně zabezpečení, v prosinci, sedm dní před Vánoci 1973, zemřela. (nedožité 60tiny)  

Dalo by se říct, že 70. léta byla dobou stěhování. King asi hledal místo, kde by se se svou rodinou konečně usadil. Využil rostoucího zájmu o upíry a v pronajatém domě v Sebago Lake v severním Windhamu dokončil svůj rozpracovaný román (Druhý příchod) nejdříve pod jménem Jeruzalem´s Lot, později již pod nám známým Salem´s Lot. Rostoucí honoráře mu umožňovaly pracovat jako spisovatel na plný úvazek a zároveň pořizovat nové domovy. Od podzimu r. 1974 žili necelý rok v Boulderu (Colorado), který King inspiroval k napsání mysteriózního románu Osvícení a od léta 1975 již zase zpět v Maine. U západních jezer v Bridgtonu, kde King koupil dům, pak vznikaly další romány, jako např. Svědectví nebo Mrtvá zóna.

Ke konci roku 1977, kdy se King vrátil po zkráceném 3 měsíčním pobytu v Anglii, zakoupil další dům, v Center Lovell a v létě opět další dům, tentokrát v Orringtonu, poblíž Bangoru. Mohl tak začít učit Tvůrčí psaní na mainské Univerzitě v Orono. Na jaře se vrací zpět do Centerl Lovell, který si ponechají jako letní sídlo, přičemž na zimu se vrací do domu v Bangoru, kde v r. 1980 King koupil další dům, který King vlastně proslavil. Byl to skoro 130 let starý dům, vila v italském stylu za 6.000 dolarů. Červený dům lákal spoustu lidí, vč. Tabithy, měl 23 pokojů, byl obrovský pro pěti členou rodinu i jako jejich pracoviště, ale byl jejich. Předělali v něm spoustu věcí, a časem pořídili i plot. Byl prostě potřeba.

Takže až na domnělého skupovatele nemovitostí se King zdá být normálním chlapíkem. Pije Pepsi, nosí džíny, kouká na baseball, pracuje, čte (má ve svém domě 70 tisíc svazků knih a poličku s 30ti (které ještě nepřečetl). Nemusíte tomu věřit, protože i sám King přiznal, že sice čte hodně, ale pomalu. Skoro 2m vysoký chlapík tak utíká od svých strachů a fóbií, kterých má velmi mnoho, do svých povídek a románů. Snad právě proto je tak oblíbený mezi velkou většinou čtenářů (jak řekl kdosi kdysi významný, jedna třetina lidí má podprůměrný intelekt, jedna třetina průměrný a jedna třetina nadprůměrný. Kinga čte část té nadprůměrné třetiny - a celé zbylé dvě). Dokáže napsat román o zcela obyčejných věcech, která vás mohou potkat prakticky každý den.

Z důležitých milníků v jeho životě bych (kromě přestupu k lépe platícím nakladatelstvím, King je velký praktik) zmínila rok 1999, kdy ho srazilo při procházce v kopci auto zcela nezodpovědného řidiče Briana Smithe, a dost mu zkomplikovalo život. Velmi vážná zranění ho vyřadila na čas z tvůrčího období a jen těžko se mu vracelo zpět. Jeho povaha dřít a kila léků (a kdo ví, čeho ještě) mu pomohly vrátit se zpět. Celá tahle událost se projevila i v několika Kingových románech, např. Pavučina snů či 6. díle Temné Věže. Ale jakoby to snad ani nebyl King, i tady zamlela kola osudu. Kingovi Koupili onu dodávku za 1.500 dolarů, aby ji její tehdejší majitel nerozprodal fanouškům na díly, které mohly znamenat Kingovu smrt. Nechali ji sešrotovat. Navždy. O rok později, přesně na den Kingových narozenin, řidič B.S. zemřel...

King je držitelem mnoha ocenění na poli literární tvorby, z posledních bych jmenovala cenu v Edgar Award za nejlepší román (Pan Mercedes). Rovněž získal asi nejprestižnější americkou cenu, Medaili za význačné příspění americké literatuře za r. 2003 (cena National Book Foundation) a dostal se tak do seznamu autorů, jako byli Ray Bradbury, John Updike, Arthur Miller a další. Neskutečná pocta, na druhou stranu udělení této ceny právě Kingovi vyvolalo v řadách odborníků i čtenářů "klasické" literatury pobouření, že autor hororů získal tuto cenu. Závist je tvrdá. Pokoušel se projevit i ve filmu, ať už jako režisér (vlastní adaptace povídky Auta, kterou zrežíroval) či jako občasný herec maličkých rolích ve filmech podle jeho knih. Hraje také v hudební skupině Rock Bottom Remainders, mimojiné  s Mattem Groeningem (duchovní otec seriálu Simpsonovi) či Robertem Fulghumem (neméně slavný spisovatel). A navíc ještě vlastní rozhlasovou stanici s vlastním vysílečem. Samozřejmě se zde hraje hlavně rok ze starých dob. A v neposlední řadě je velkým fanouškem baseballu, především pak týmu bostonských Red Sox, kterému věnoval i skoro pětisetstránkový "dopis", kde se vyznával z lásky k tomuto klubu.

Stephen King má 3 již dospělé děti. Oba synové, Owen Phillip a Joe Hill, se věnují psaní, a zvláště ten druhý má slušně našlápnuto v otcově stopách (Vánoční říše, Rohy, Černá krabice). Dcera Naomi Rachel, prvorozená, je duchovní.