King napsal tuto knihu na základě skutečného případu vyšinuté ženy, která najela do davu lidí před restaurací jednoho z fast foodů.

Jak bývá u Kinga zvykem, i zde se najde aspoň nějaký maličký odkaz na nějakou jeho předchozí knihu. Poněkud mě rozesmál rozhovor policistů na téma filmu s tím "klaunem ve stoce". Masku, kterou použil mercedesový vrah, silně Hodgesovi připomínala Pennywise.

A ještě jeden odkaz, tentokrát ale na knihu Kingova syna Joea Hilla, Černá krabice. Její hlavní hrdina, kdysi slavný metalový bůh Judas Coyne, se objeví na tričku jednoho z týmu pomocníků na koncertu chlapecké kapely ´Rounds Here (trochu vtípek od Kinga, řekla bych).

Román získal dvě prestižní ocenění, a to: hlavní cenu Mystery Writers of America - Edgar Award - kat. Best Novel (2015) a rovněž hlavní cenu Goodreads Choice Awards v kat. Mystery & Thriller (2014). 

Kniha byla v r. 2017 uvedena jako TV seriál Mr. Mercedes  (prozatím jsou natočeny 2 řady po 10 dílech). Kolektiv režisérů pod vedením producenta Daniela E. Kellyho vedl v hlavních rolích Brendana Gleesona (Bill Hodges) a Harryho Treadawaye (Brady).

Tohle je hodně rozporuplný román. Neřekla bych, že je to čistokrevná detektivka, spíše kriminální psychothriller. Určitě je to skvělá sonda do mozku psychopata jako výsledek báječné výchovy jeho matky. Řekla bych, že King opět využil současné vlny detektivek, kde se na nás ze severu a severozápadu hrne jedna kniha za druhou a zkusil taky něco takového napsat. A jako vždy, po kingovsku. Především nehraje na odhalení vraha v závěru knihy, práskne ho hned na začátku, takže je jasné, že o klasickou detektivku nepůjde. Bude to souboj mezi detektivem a "jeho" vrahem. Detektiv není ani ožrala, ani magor s hrozícím vyhazovem z práce. Je to prostě skvělý policajt s řadou vyznamenání, který jako většina policajtů obětoval svůj život práci. Takový už pak nemá na nic jiného čas. Jeho postava tu tak není příliš vykreslená a možná to byl účel, možná to byla reakce na všechny ty jiné detektivy ze současnosti. Je to prostě klaďas, který však ve svém "důchodu" nemá tak trochu pro co žít. K flašce přece jen možná nebude mít tak daleko, k pistoli ještě blíž. Přesto ho právě Bradyho dopis postaví zpět do života a dodá mu další důvod pro to, aby tu ještě chvíli pobyl a něco dokončil. Hlavní důraz je kladen na záporáka, "bachatele", chcete-li, a tam se opět projevil Kingův mistrovský um v psychologii postav. Většinu čtenářů tenhle mercvrah fakt bavil.
Připravte se, že pokud vás kniha chytí, budete si kousat nehty, a hodně nadávat. Především na Hodgese. Jó, je tak pomalý, občas něco přehlídne, něco, co bije do očí. Jenže, nám se to řekne, když to vidíme z obou stran a hned jak na talíři. Dejte mu trochu té důvěry, pořád je to jen člověk.
A bohužel je tu i pár nesrovnalostí, především po technické stránce věci, které asi už možná značí, že je King v důchodu a jeho obvyklá příprava na všechny možné detaily byla asi hrozně krátká. Jenže, tolik pro fanoušky automobilů a počítačů. Pro obyčejného čtenáře jsou tyto chybky prakticky nepostřehnutelné.
Co vás určitě pobaví, jsou občasné skvělé hlášky, samozřejmě z úst Bradyho, některé jsou nezapomenutelné (a neodcitovatelné zde :-) ).

A poslední výtka patří překladu. Dvorní překladatelka Kinga u nás, Linda Bartošková, asi neměla dobrý den. Nevím, byla jsem jejím překladem velmi zklamaná, některá slova přímo tahala za uši (vyděračné dopisy - proč ne vyděračské apod.). Myslím, že je zbytečné mrhat čas doslovným překladem různých podniků, počítačových her, které stejně spoustě lidí nic neřeknou (nemluvě o překladačích ve všech médiích, vč. tištěných), o to více promrhaným časem na běžný text. Nevím, jestli na ní tlačila redakce, či prostě neměla svůj den, vím, že umí lepší překlady. Bohužel, tenhle překlad knize ubral tu jednu "hvězdičku". A to je fakt škoda.

"Temno," řekne a velká čísla odpočtu zmizí a nahradí je obrázky na ploše, které ukazují scény z Divoké bandy, jeho oblíbeného filmu.
Zkoušel apokalypsu a Armageddon, což byla podle jeho názoru mnohem lepší hesla, která jen zvonila definitivností, ale program pro rozeznávání slov s nimi měl potíže, a to poslední, oč stál, by bylo obnovování všech souborů kvůli pitomé chybě. Dvouslabičná slova jsou bezpečnější. I když na šesti ze sedmi počítačů toho zas tolik není. Číslo tři je jediné, kde by se našly "kompromitující informace", jak by řekl ten tlustý bývalý policajt, ale Brady se rád dívá na ten úžasný výřad počítačového vojska, rozsvíceného jako v této chvíli. Připadá mu pak, že jeho suterén je skutečné velící ústředí.
Brady se považuje jak za tvůrce, tak za ničitele, ale ví, že dosud se mu nepodařilo vytvořit nic, po čem by celý svět zahořel, a pronásleduje ho možnost, že to nikdy nedokáže. Že jeho tvůrčí schopnosti jsou nanejvýš druhořadé.

Brady rozsvítil a nahlédl přes brečícího bratra dolů.
"Jo," řekl. "Tamhle je. Až dole. Vidíš ho, Frankie?"
Frankie popolezl ještě o kousek dál, pořád brečel. Díval se dolů. Brady zvedl oči k matce. Deborah Ann Hartsfieldová nepatrně, neznatelně pokývla hlavou. Brady nepřemýšlel. Prostě kopl Frankieho do zadnice s trojvrstvými plenami a Frankie padal dolů v neohrabaných kotrmelcích, které Bradymu připomněly tlustého Bluese metajícího salta prostředkem kostela. Při prvním kotrmelci Frankie ještě brečel, ale při druhém dopadl hlavou na schod a brekot okamžitě ztichl, jako by byl Frankie rádio a někdo ho vypnul. To bylo hrozné, ale zároveň legrační. Padal pořád dál a nohy mu ochable plandaly po stranách těla jako ypsilon. Pak dopadl po hlavě na podlahu sklepa.
"Panebože, Frankie spadl!" vykřikla Deborah Ann. Odhodila vařečku a seběhla ze schodů. Brady za ní.
Frankie měl zlomený vaz, dokonce i Brady to poznal, protože byl vzadu celý rozmačkaný, ale pořád žil. Drobně chroptěl. Z nosu mu tekla krev. Další mu tekla ze spánku. Oči se mu pohybovaly sem a tam, ale jinak se nehýbal vůbec. Chudák Frankie. Brady se rozbrečel. Jeho matka taky brečela.
"Co budeme dělat?" ptal se Brady. "Co budeme dělat, mami?"
"Jdi nahoru a přines mi z pohovky polštář."

Hodges a jeho dva maldí Watsonové stojí v Bradyho sklepním velíně a dívají se na řadu nečinných počítačů.
"Nejdřív chaos," říká Jerome. "Potom temno. Správně?"
Hodges si pomyslí Zní to jako z knihy Zjevení.
"Myslím, že to tak bude," odpoví Holly. "Aspoň v takovém pořadí si to zapsala." Hodgesovi řekne: "Ona ho slyšela, víte? Vsadím se, že slyšela mnohem víc, než tušil." Otočí se zpátky k Jeromovi. "Jedna věc. Velmi důležitá. Nemarni čas, jestli je chaosem zapneš.
"Jasně. Sebevražedný program. Jenže co když znervózním a najednou budu pištět jako Myšák Mickey?"
Už se mu chystá odpovědět, ale pak si všimne, jak se tváří. "Ha ha ha." Ale musí se usmát. "Do toho, Jerome. Buď Brady Hartsfield."
Stačí mu říct chaos jenom jednou. Počítače se rozstvítí a čísla začnou klesat.
"Temno!"
Čísla klesají dál.
"Nekřič přece," řekne Holly. "Šiškote."
16. 15. 14.
"Temno."
"Myslím, že jsi zase moc hluboko," řekne Hodges a snaží se nemluvit tak nervózně, jak se cítí.
12.11.
Jerome si otře ústa. "T-temno."
"Huhláš," poznamená Holly. Asi mu moc nepomohla.
8.7.6.
"Temno."
5.

Sbohem, CHUDÁKU.
PS: Užij si Víkend, já si ho užiju rozhodně