ze sbírky Mlha

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Muž  ve středních letech, Hal Shelburn, se setkává se svým starším bratrem Billem a jeho rodinou na pohřbu tety Idy. Je to 6 let od smrti jejího manžela a jejich strýčka Williho. Oba je vychovávali od smrti maminky, asi tak od Halových 6 let. Teď už má Hal také dva syny, Dennise a Peteho a asi stejně jako tehdy přistupoval jejich strýc s větší láskou k Billovi, tak Hal, i když nechtěně, si je bližší se svým mladším synem Petem. A právě ten najde kdesi ve starém domě starou krabici a v ní starou plyšovou opici s činely. Hal na ní hledí s hrůzou a nevěří vlastním očím, jak je možné, že tady je. Byl si jistý, že se jí nadobro zbavil, když se po smrti maminky stěhovali k tetě a strýci. Po smrti maminky, za kterou si dával stále  vinu. Sobě a té proklaté opici. Ta opice je ďábelská, má zlé skleněné oči, zuby a tleská činely vždy, když někdo zemře. Tedy těsně předtím než zemře. To ona je zabíjí, Hal si tím byl jistý. Jeho chlapci objevili opici a Hal vzpomínal, jak se s ní setkal poprvé. Jak zabila jejich černošskou chůvu Beluah, jak se stále vracela na stejné místo na polici u nich v pokoji, i když ji uklidil. Jak málem spadl do staré studny, jak málem zabila jeho bratra Billa (místo nějž zemřel jeho kamarád, hned vedle Billa). A pak jak natáhl znovu klíček na jejích zádech, i když věděl, že to nemá dělat a jak zemřela ten stejný den jeho maminka v továrně. Zabil ji. A taky si pamatoval, jak ji hodil na ten starý náklaďák starého tlustého vetešníka, který si ji odvezl. Jak je tedy možné, že tu byla zase a zase na stejném místě, ve stejné krabici? Vyděšený Hal trochu přestal kontrolovat své emoce, znovu se chytil s Dennisem a znovu si uvědomil, jaká je mezi nimi propast. Nechtěl ji prohlubovat, miloval svého syna, ale stejně věděl, že to není takové, jako k Peteovi.

Rozhodne se, že je třeba tu ošklivou chlupatou potvoru jednou provždy zlikvidovat. Využije času, kdy jeho žena Terry a Dennis odjedou spolu do města a on a Pete se vypraví k jezeru Crystal Lake. Cestou Hal Peteovi vypráví o zlé opici a o jejich zlých kouzlech a taky o jezerní hlubině, odkud není návratu. Říká se jí Lovecký výběžek a už tam skončila řada různých jiných věcí. Pověří Petea, aby nasbíral velké kameny, a opice udeří znovu. Znovu chce zacinkat činely, ale Hal ji drží, a i když to strašně pálí, nepustí. Peteho nepřejede sousedovic auto jen tak tak a Hal si oddychne. Je nejvyšší čas. Na břehu vezme starou pramici, která je ale zcela v pořádku a sám vyrazí s opicí obtěžkanou kameny na hladinu. V Loveckém výběžku ji pak vyhodí. Sleduje chvíli, jak padá ke dnu a chce odveslovat, když uslyší první ránu. Prasklo jedno prkno v loďce. A za chvíli druhé. Do pramice začala natékat voda. Hal nebyl zrovna dobrý plavec, navíc na jezeře byly vlny, ale stejně věděl, že by to bylo jedno. Opice úřadovala znovu. Možná měl Petea poslechnout a obalit činely molitanem a něco mezi ně dát. Vesloval, jak nejrychleji dokázal, i když se to zdálo marné. Posledních pár metrů od břehů se pramice zcela rozpadla, ale to už naštěstí dosáhl na dno a běžel vstříc svému synkovi, který se ho snažil zachránit. Oba dva byli rádi, že to Hal přežil. Tak rychlý obrat nečekal ani jeden z nich. 

Odjeli z  těch míst. Krátce nato vyšla v novinách noticka o neobvykle velkém úmrtí mnoha ryb na jezeře Chrystal Lake v části zvané Lovecký výběžek. Nikdo z místních rybářů si to nedokázal vysvětlit.

Povídka byla poprvé uveřejněna v časopisu Gallery  r. 1980.

Povídka se stala rovněž součástí komiksového zpracování některých Kingových povídek The Secretary of Dreams, vol. 2  (2010) v rámci magazínu Semetery Dance  v kresbách Glenna Chabournea.

King se inspiroval při jedné cestě po New Yorku, kde spatřil prodavače, jak na ulici na stolku prodává tyhle divné opice. Stály tam v řadě, zlověstně se usmívaly, klaněly a cinkaly činely. Bylo to šílené. King přemýšlel, koho mu připomínají, a vzpomněl si na jednu dámu s nůžkami. Tu, která jednou každému přestřihne jeho nit. Ještě ten den v hotelovém pokoji v ruce napsal tuhle povídku.

Určitě skvělá temná povídka trochu moc obalená hordou vzpomínek. Není to jen o té opici, ale také hodně o rodinných vztazích, především pak v mužské části rodiny. Mezi strýcem a synovcem, mezi otcem a synem a taky mezi bratry. O tom, jak těžké je mít někoho rád, když jiného je tak snadné mít rád. Najdete si v ní tu hororovou část s nezlikvidovatelnou opicí a to vás požene povídkou dál a tak nějak přetrpíte ty rodinné vztahy, ve kterých je značně upozaděna "vina" Hala za smrt matky. To on otočil klíčkem na zádech opice, i když už věděl, co se stane. A činely břinkly.

Hal si zničehonic vybavil, jak k němu běžela Daisy - ne, neběžela, přímo se hnala - a jak jí najednou z obou očí vytryskla proudem krev, až jí smáčela celou náprsenku a pokropila zem ve stodole, jak se pod ní podlomily přední nohy... a jak v tom poklidném, deštivém jarním dnu zaslechl právě tenhle zvuk, ne tlumeně, ale překvapivě jasně, přestože půda, odkud se ozýval, byla dobrých patnáct metrů daleko: Břink-břink-břink-břink!

A později, i když polomrtvý strachy, vyšplhal Hal na půdu. Ahoj, Hale, jak se vede? usmívala se na něj opice z tmavého kouta. Činely měla připravené, roztažené asi třicet centimetrů od sebe. Polštář, který mezi ně Hal strčil, teď ležel na druhé straně půdy. Něco - nějaká síla - ho odmrštilo tak prudce, že se protrhlo a lezlo z něj peří. Na Daisy už nemysli, šeptala mu opice v hlavě a upírala své lesklé, oříškově hnědé oči přímo do těch jeho velkých modrých. Na Daisy už nemysli, Hale, byla stará, i veterinář to říkal, a mimochodem, viděl jsi, jak jí vystříkla krev z očí, Hale? Natáhni mě, Hale. Zatáhni mě, budeme si hrát, a kdo to bude tentokrát, Hale? Budeš to ty? A když se probral, už se jako zhypnotizovaný plazil k opici. Už natahoval ruku ke klíčku. Okamžitě se dal po čtyřech na ústup, tak bezhlavě, že málem spadl ze schodů.