ze sbírky Všechno je definitivní

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Reportér New York Times Fletcher je vyslýchán v krví potřísněném suterénu ministerstva informací. Jeho mučiteli jsou Escobar, jeho asistent Ramon a Frankensteinova nevěsta. Fletcher požádá o cigaretu, ale je mu jasné, že zemře, ještě než se dostane k filtru. Je zde jistá šance, že by mohl uniknout z tohoto zmatku, jenže strážce stojící za ním má nabitou zbraň, a on nemá žádnou. Vlastně má, žhavou cigaretu. A to oko je tak blízko...Fletcher nechá všechny mučitele postřílet, jen jednoho z nich, Heinze, nechá žít. Připojí ho k elektrickému křeslu a odjede do New Yorku.

Americký novinář Fletcher (er-forma) je v jakési „místnosti smrti“ na ministerstvu informací v nějaké asi jihoamerické zemi. Chystá se jeho výslech. Má strach, ví, nebo tuší, kde je. Chytili ho proto, že má údajně informace o jakémsi povstalci Nuňézovi, který se chystá o převrat v té zemi. Ve veřejné propagandě je navíc obviněn z několika vražd, vč. nevinných jeptišek, z braní kokainu a jeho distribuci a držení zbraní.

Fletcher, jako redaktor The New York Times, znal několik lidí z povstaleckých kruhů a psal o nich články v novinách. Mimo jiné i Tomáse a jeho rodinu. Fotografii očividně mrtvého přítele mu ukázali ještě před výslechem. Poznal velice dobře, že je to fotka mrtvoly.

Vyslýchali ho tři. Dva muži a jedna žena. Escóbar, tlustý mastný ministr informací s tím ujetým španělským přízvukem, štíhlá tichá postarší žena, velmi chytrá, říkal jí Frankensteinova nevěsta, a Ramón Heinz, který dosud zatím nepromluvil. A ještě nějaká věci přikrytá hadrem. Ptali se na spiklence, Fletcher jim lhal, chtěli pomoct apod. řeči. Věděl, že ta žena pozná, kdy lže. Zatím to viděli všichni. A tak přišlo na mučení. Ten dosud tichý muž, štíhlý obrýlený holohlavý muž, teatrálně strhnul hadr a Fletcher koukal na jakýsi přístroj s kovovým perem na drátu a gumovým držadlem. Jejich detektor lži. Věřil, že tohle dokáže donutit mluvit každého. Heinz mu pověděl, kam všude se s tím dá sáhnout, co to všechno umí udělat. Elektřina je mocný nástroj. Pověděl mu o jeho příteli, že mu dal jen poloviční dávku a že dostal epileptický záchvat a zemřel. Fletcher však i přes hrůzu z toho, co mu udělají, si v sobě stále zachovával zbytky naděje, že z této místnosti unikne. Jediné řešení je ty tři zabít. Byl odnaučený kuřák a nelitoval toho, ale teď by dal za jednu z nich život.

Heinz ho chtěl už už pomučit, ale ti dva mu ještě bránili. Heinz byl očividný magor, takový doktor Mengele, a strašně se těšil na výsledky. Chytrou léčkou nakonec do Fletchera to pero vrazil. Do jeho levé ruky. Bolest byla šílená, nikdy nic takového nezažil a klidně by zastřelil vlastní matku, aby se to už neopakovalo. Heinz byl strašně zvědavý, jaké to bylo. Fakt magor. Fletcher začal zpívat, ale jen to, co pokládal za vhodné a uvěřitelné. V něčem jim stále lhal. Po pár větách si řekl o cigaretu, kterou mu Escóbar žoviálně nabídl a rád mu i zapálil. Jen Fletcher, a možná i ta strašná ženská, věděli, že to není jen tak. Že se něco chystá. Kašel a chrlení nemusel předstírat, po tříleté přestávce to bylo opravdové. V dětství naučený trik s protočenými panenkami taky zabral. Předvést třas už pak bylo jednoduché. Minimálně ti dva mu na to skočili. Nestáli o další epileptický záchvat a předčasnou smrti. A jak se k němu Heinz přiblížil, vrazil mu Fletcher do oka hořící cigaretu a zamáčkl. Neskutečný řev a ochromený obličej pomohli novináři odpoutat pozornost od sebe. Vyskočil, sebral Heinzovi pistoli a zabil Escóbara. Heinz nebyl schopný vůbec akce, protože v oku mu stále visel zbytek hořící cigarety, takže ho Fletcher poslal k zemi. Žena se pokusila utéct, ale dveře nešly otevřít. Ještě jí stačil říct, že Nuňéz nemohl zabít ty jeptišky v pralese, z nichž jedna byla jeho sestra, kterou tak miloval, protože v té době studoval v New Yorku. Pak zastřelil i jí a Heinze dodělal jeho vlastní medicínou. Kovové pero v jeho ústech s elektřinou na max způsobilo opravdu nehezkou smrt v plamenech.

Nabil si pistoli, a tiše otevřel dveře. Za nimi ležel na ztichlé chodbě spící pes. Jen něco málo ňafnul a spal dál.
U stánku s novinami se zastavil vyhublý muž s propadlým obličejem, temnýma očima zapadlýma v hlubokých důlcích, oblečení na něm jen plandalo. Jak kdyby vyšel z koncentráku. Řekl si o krabičku cigaret a prodavač se obával, že bude právě zastřelen. Nebyl. Muž si vzal krabičku, a dal si jednu cigaretu. Byl krásný večer a byl rád, že ho může prožít. Zahodil krabičku s ostatními do koše a odešel. Prodavač ho tak trochu považoval za blázna. I když i to je těžké poznat.

King napsal povídku v kafkovském stylu o jihoamerické verzi výslechového pekla, kde obyčejně je oběť chycena, mučena, zabita, nebo se zblázní. King chtěl napsal nějakou s happyendem.

Povídka vyšla poprvé v r. 1999 v u nás nepřeložené knize Krev a kouř spolu s dalšími dvěma povídky. Teprve následně byla vydána v souboru Všechno je definitivní.

Skvělá "orwellovská" povídka, jen se šťastným (a tedy těžko uvěřitelným) koncem, který ovšem potěšil, překvapil a nezklamal. Do poslední chvíle nebudete tušit, co  tam vlastně vyvede, jestli se mu podaří utéct, koho kdo zabije, koho kdo umučí a pořád máte strach s hlavním hrdinou. Pokud vás baví příběhy z totalitních režimů, povídka vás určitě zaujme hodně a nebude vám vadit ten happy end. A těm druhým, to nechte na nich.

Ocelové pero se odtáhlo. Na místě, kde se ho dotýkalo, mezi druhým a třetím kloubem prostředníčku na levé ruce, zůstal malý žhavý bod. ten jediný skutečně bolel, přestože celou paží se dosud rozléval oheň a svaly sebou cukaly. Přesto to byl příšerný pocit, dostat takový šok. Fletcher zcela vážně uvažoval o tom, že by klidně zastřelil vlastní matku, jen aby se vyhnul dalšímu doteku toho malého ocelového šidítka. Atavismus, nazval to Heinz. Doufal, že o tom jednou napíše studii.
Vtom se k němu sklonila Heinzova tvář, zubby vyceněné ve slabomyslnému úsměvu, oči celé rozzářené. "Jak byste to popsal?" zaječel. "Honem, dokud je ten přožitek čerstvý, jak byste ho popsal?"
"Jako smrt," pronesl Fletcher hlasem, který vůbec nezněl jako jeho vlastní.
Heinz byl dočista unešený. "Ano! A podívejte, pomočil se! Ne moc, jen trochu, ale přesto... a pane Fletchere -"
"Uhni," přikázala mu Frankensteinova nevěsta. "Nedělej ze sebe vola. Nech nás pracovat."
"A to bylo jen na čtvrtinový výkon," prohlásil Heinz bázlivě důvěrným tónem, pak odstoupil a znovu si složil dlaně na břiše.
"Pane Fletchere, zklamal jste mě," pronesl vyčítavě Escobar. Vyndal z úst špaček cigarety, prohlédl si ho, pak ho hodil na podlahu.
Cigareta, napadlo Fletchera. Cigareta, to je ono. Šok mu vážně pošramotil ruku - svaly sebou pořád ještě škubaly a na sevřené pěsti viděl krev -, ale jako by mu znovu probudil k životu mozek, rozjasnil ho. Přesně k tomu ostatně šokové terapie slouží.