Život nebo smrt?
Boj dobra a zla ve skutečném i mystickém světě... Vydejte se se statečným Putujícím Jackem do tajuplných Teritorií pro záhadný Talisman, který jediný může spasit krásnou královnu Lauru DeLoessian...
Je podzimní den v New Hampshiru a ostrý vítr čechrá vlasy dvanáctiletému Jacku Sawyerovi. Jeho otec zmizel, matka umírá a nic už nedává smysl. Ale pro Jacka se má všechno změnit, protože ho čeká cesta přes celou Ameriku – a do jiného světa. Jack se vydává do neznáma, aby matce zachránil život, a při svém putování potkává nevinné bytosti i příšery, čelí neuvěřitelným nebezpečím a nachází ještě úžasnější pravdu. Pátrá především po léku, ale ukáže se, že jeho cesta skrývá důležitější poselství. Vydejte se se s ním na podivuhodnou pouť do tajemných míst, o kterých se Vám ani nesnilo...

Informace o knize:

Kniha vznikla ve spolupráci s Kingovým přítelem, rovněž spisovatelem, Peterem Straubem. Je v ní plno různých malých šprýmů určených ke zmatení čtenáře, kdo který kus vlastně napsal. Bohužel, tohle asi ocení spíše američtí čtenáři. Přátelství vzniklo již ke konci 70. let, kdy byl King s rodinou v Londýně. King však po třech měsících odjel a psaní románu ve spolupráci se Straubem postavil tak, že každý napsal vždy cca 100 a 150 stránek, které si přeposílali poštou, a na závěrečných asi 50 stran přijel Straub s manželkou do USA, kde dílo dokončili. Jak jinak. Spolu pak o 20 let později napsal volné pokračování v románu Černý dům  (Black House). Údajně plánují i třetí díl. Uvidíme.

Román získal v r. 1985 dvě nominace na cenu Locus Awards (kat. Fantasy Novel, 4. místo) a World Fantasy Awards (kat. Novel).

V USA bylo toto dílo v r. 1985 nejprodávanější knihou.

I v tomto románu je řada propojení s dalšími Kingovými díly vč. Temné věže. Např. Hotel Alhambra se nedílnou součástí knihy Tommyknockeři  (Tommyknockers). Bílý stan, ve kterém je uvězněn Rolland z povídky Sestřičky z Elurie  (Sisters of Eluria), jakýsi střípek z Temné věže uvedený ve sbírce s dalšími autory Temné vize  (Dark Visions) je identický s tím, v jakém se Jack potká se Sofií.

V USA v r. 2012 vyšla v nakladatelství Donald M. Grant limitovaná edice čítající 3 500 ks, která obsahovala dvojvydání románů Talisman a Černý dům v jednom balíku v kožené vazbě s ilustracemi Ricka Berryho, Talisman v bílé, Černý dům v černé (celkem logicky).

Román byl jako jeden ze tří Kingových děl rovněž převeden do komiksové podoby, tentokrát vydavatelstvím Del Rey. Zatím byl na trh uveden v první sérii pod názvem The Road of Trials  (Cesta zkoušek) v 6 sešitech.

Talisman jsem četla dvakrát. Kdysi před mnoha lety, jak se říká, a pak zcela nedávno. A na podruhé jsem si ho užila o dost víc. Normálně jsem brečela, když byl Vlk zavřený v bedně. Prostě i když je to příběh pro kluky a holky, určitě je to příběh i pro velké chlapy a ženské, co nejsou tak moc dospělí. Jack, postava, která se promítá do více Kingových děl v různých podobách, ještě bude zachraňovat svět, ale pořád si myslím, že když dokážou natočit třeba Pottera, že by Talisman stál taky za zmínku. Protože už jen popis samotných Teritorií stojí za to, jednotlivé světy, jejich obyvatelé a různá dobrodružství mezi nimi, by vydaly možná i na dva filmy.

"Měl jsi být pryč, kluku," zasyčel. Hlas mu každou chvíli hrubl a stále více připomínal vrčení zvířete.
Jack začal ustupovat vlevo, pohledem stále kontroloval mužův obličej. Jeho oči vypadaly téměř průhledné, nejen žluté, ale rozsvícené zevnitř... oči hnusné dýňové hlavy z Halloweenu.
"Ale starému Elroyovi můžeš věřit," řekl ten kovboj/věc. Usmál se a odhalil řady zahnutých zubů, některé křivě zlámané, některé černě prohnilé. Jack vykřikl. "Jo, Elroyovi můžeš věřit," zopakovala ta věc, slova těžko rozeznatelná od psího vrčení. "Moc ti neublíží."
"Budeš v pořádku," zavrčela ta věc a postoupila k Jackovi. "Budeš v pořádku, jasně, budeš..." Mluvila dál, ale Jack už nedokázal rozeznat, co říká. Vydávala už jen vrčení.

Táhl Jacka silněji a silněji doleva. Jack byl větší, Richard ho ale svíral s naprostou panikou. Vzduchem se rozezněly výbuchy. Odporný pach odpadků houstl a houstl. Jack slyšel měkké čvachtání a pleskání bahna, které proudilo ze země. Bílý vlk, který vedl celou smečku, rychle zkracoval vzdálenost a Richard se snažil uprchnout z jeho dosahu, snažil se je odtáhnout k ohradě. Byl to správný, ale zároveň špatný postup. Špatný, neboť oni se potřebovali dostat do depa, ne k ohradě. To bylo nejdůležitějším místem. Nejdůležitějším místem, protože bývalo jedním ze tří nebo ze čtyř největších amerických železničních opraváren. Andrew Thayer jako první viděl přínos dopravy k západu, protože Andrew Thayer viděl tu možnost a Jack Sawyer tu možnost teď viděl také. Všechno to byla pouhá intuice, Jack ale pomalu začínal věřit, že v základních otázkách může věřit jedině vlastní intuici.
"Pusť svého cestujícího, Sloate!" vrčel Dufray. "Pusť svého cestujícího, je pro tebe moc hezký!"
Kdo je to ale cestující? Na to myslel Jack v těch posledních několika vteřinác, kdy se ho Richard snažil slepě strhnout na druhou stranu a Jack ho přinutil běžet k směsici podvraťáků, chlapců a učitelů, kteří následovali bílého, velkého vlka k depu. Řeknu ti, kdo je to cestující. Cestující je člověk, který cestuje. Odkud takový cestující vyjíždí? No přeci z depa...