Nápad na tenhle tlustý román vznikl už o mnoho let dříve. King někdy koncem 70. let začal psát román Kanibalové (The Cannibals) o skupině obyvatel uvězněných v jednom domě, ze kterého nebylo úniku. King napsal pod současným názvem knihy asi 70 stran, ale rukopis pak ztratil. Později se mu však nápad znovu objevil v hlavě zhruba o deset let později, když trávil čas při natáčení Creepshow v Pittsburgu a byl ubytován v jakémsi bytovém betonovém komplexu, který na něj doslova padal. Mezi lidmi se mu říkalo The Cannibals, což bylo více než výstižné. King tak druhý rukopis o lidech uvězněných v jednom domě pojmenoval právě tímto názvem. Deprese z tohoto místa se vešla do poněkud rozsáhlejšího rukopisu, tentokrát už měl 500 stran. Jenže pak King narazil do zdi a román o lidech, kteří nakonec začnou požírat sami sebe, nedokončil. Nakonec se k němu vrátil, zase skoro o jednu dekádu později a tentokrát umístil obyvatele městečka pod kopuli. Že dva roky předtím vznikl film Simpsonovi ve filmu, v němž je Springfield díky Homerovi uvězněn pod kopulí, Kingovi dle jeho slov zcela uniklo, o filmu prý neměl ani tušení. Doložil to nalezeným rukopisem ze starých dob, který napsal jako poslední na svém starém IBM Selectric. Ukázka z rukopisu byla zveřejněna v podobě asi 4 kapitol z 500 stránkového rukopisu. Nicméně z plagiátorství nikdo obviněn nebyl.

Kniha byla nominována na cenu August Derleth Fantasy Award (British Fantasy Society) v r. 2010 v kat. nejlepší román.

Ani zde nebudu vypisovat, kolik odkazů má román na různé skutečné autory, literární či filmová díla, protože se toto děje v mnoha Kingových knihách. Dodává jim to autentičnosti a pocitu, že příběh v nich se může kdykoliv dít hned vedle nás (nebo se už možná děje... ). Městečko Chester's Mill či jeho okolí je pak zmiňována i v dalších dílech Kinga, nečekejte však žádné další Derry (ve smyslu přesahu do jiných románů či povídek). Prohnilost obyvatel je tu však více než srovnatelná :-). Podobnost městečka je naopak přirovnávána ke skutečnému Brigtonu, v jehož blízkosti King necelých 5 let žil. Stejné město použil i pro novelu Mlha z u nás stejně pojmenované sbírky Mlha  (The Mist, Sceleton Crew).

Na marketingovou podporu knihy se vytvořila skutečná místa či obchody ad. s názvy míst a postav z románu (autobazar Jimma Rennieho ad.).

Intrikářská válka se paradoxně dotkla i samotné knihy. Díky konkurenci jednotlivých prodejců klesla nakonec cena z původních cca $25 na pouhých $8,99.

Naopak limitovaná edice od Scribneru čítala 25tis. výtisků, z tooh 1 500 podepsaných, v pevné vazbě s přebalem bez jakéhokoliv písmene. Výtisky obsahovaly barevnou mapu, 27 ilustrací newyorského karikaturisty Matthew Diffieea, záložku a také balíček karet s obrázky zmíného kreslíře.  Ani britská verze limitky na sebe nenechala dlouho čekat, pouhých 500 výtisků je navíc umístěno do klipsem uzavíratelného obalu.

Román byl zfilmován v TV sérii Under the Dome  (2013-2015) v režii Briana K. Vaughana, která se více méně držela předlohy. Seriál jako takový měl slušnou atmosféru, správné parchanty, i když King byl samozřejmě temnější.

Skvělá a velmi obsáhlá sonda do chování lidí v extrémní situaci. Takové to, co by, kdyby. Často si říkám po shlédnutí nějakého postapokalyptického seroše, co bych dělala, kdyby se to tady stalo. Nevím. Malovat si to můžu na krásně, ocitnout se v té realitě se však předpovědět nedá. King to zkusil a musím říct, tedy vlastně zopakovat, že jako rozebírač lidského psycha je nepřekonatelný. Ač jsou některé postavy trochu moc zlé a jiné zase až moc dobré, nejsou zase tak černobílé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Těch postav je tu víc než dost a může to čtenáře trochu zmást, těch záporáků je tu asi víc než klaďasů, což bych v dnešní době i očekávala. Nevěřím na lidské dobro. Takže z hlediska psycho je to perfektní román a neskutečně mě bavilo mě číst každý další zlomový kousek v dalším dni pod kopulí. Co mě hodně zklamalo, byl závěr, totiž vysvětlení, kde se tam ta kopule vlastně vzala a jak ji odstranit. Ano, čekala jsem na to od začátku knihy, co King vymyslel, a mohla jsem tušit, že do toho zasáhnout nějaké nadpřirozené síly, ale stejně mě to zklamalo. Vložila jsem asi do autora více víry ve vymyšlení něčeho naprosto neočekávatelného. A čeho jako, že? No, přemýšlela jsem nad tím a nevymyslela zhola nic. To ta kniha dělá, začnete vcelku přemýšlet, taky se vztekat a řekla bych i docela negativně myslet. Necháte se tak trochu vcucnout nedobrovolně pod tu kupoli a možná taky tak trochu se u vás objeví zlé myšlenky. Až na ty zvířátka. King je saďour. Chce to mít tedy čas, chuť a odhodlání a věřit, že to skončí. Úspěch románu To a Svědectví, dalších dvou megatlustých knih, byl asi v tom, že měl končit dobře a i přes mnohá negativní dobrodružství vedl čtenáře k naději. U "Kopule" mi to přijde naopak, což může být kapku zavádějící. Nenechte se odradit. Kniha za to stojí.

Junior Rennie se do domu, v němž vyrůstal, plížil jako zloděj. Nebo jako duch. Dům byl samozřejmě prázdný, otec bude venku na svém obrovském parkovišti ojetých aut u silnice č. 119 - kterému Juniorův kamarád Frank někdy říkal U svatého Bezzálohy - a Francine Rennieová se poslední čtyři roky zdržovala výhradně na hřbitově Útěšný vrch. Městská siréna zmlkla a ty policejní utichly kdesi na jihu. V domě zavládlo požehnané ticho. Vzal si dva imitrexy, pak shodil oblečení a vlezl do sprchy. Když se vynořil, všiml si, že košile a kalhoty jsou od krve. Teď s tím nemohl nic dělat. Kopl oblečení pod postel, zatáhl závěsy, vlezl si do postele a přetáhl  si deku přes hlavu, jak to dělával jako malý kluk, když se bál bubáků ve skříni. Ležel, třásl se a v hlavě mu duněly všechny zvony pekel. Podřimoval, když spustila požární siréna a vytrhla ho z poklidu. Znovu se rozklepal, ale hlava už tolik nebolela. Trochu se prospí a pak bude přemýšlet o tom, co dál. Jako nejlepší mu stále připadala varianta, že se zabije. Protože ho dopadnou. Ani se tam nemohl vrátit a uklidit, na to neměl čas, než se Henry nebo LaDonna McCainová vrátí ze sobotních pochůzek. Mohl by utéct - snad - ale teprve až ho přestane bolet ta hlava. A samozřejmě by si musel něco obléct. Člověk nemůže  začít život psance nahý jako nemluvně. Celkem vzato by bylo opravdu nejlepší se zabít. Jenomže to by pak ten mizerný kuchař vyhrál. A když se nad tím člověk důkladněji zamyslí, tak za tohle všechno mohl právě ten mizerný kuchař. Po nějaké době požární sirény ztichla. Junior usnul s dekou přetaženu přes hlavu. Když se probudil, bylo devět hodin večer. Hlava přestala bolet. A v domě bylo stále prázdno.