Pistolník Roland je poslední střelec přízračného světa ztraceného kdesi daleko v budoucnosti. Je to svět zdevastovaný jak fyzicky, tak morálně. A právě pravdu tohoto světa, zda je skutečným podsvětím, či pouze jen děsivou alternativou světa našeho, tvrdošíjně hledá Roland. I za cenu vražd a prokletí vlastní duše. Kniha sleduje jeho honbu za mužem v černém, neboť jenom on zná cestu k Temné věži, v níž se pronikají všechny světy. To on staví pistolníkovi do cesty napřed barmanku Allii z pouštní osady Tull a pak chlapce Jakea, jejichž životy jsou jedněmi z mnoha, jimiž musí pistolník zaplatit za setkání s mužem v černém... Vydejte se spolu s Rolandem na jeho životní pouť...

Informace o knize:

Poznámka:

Sledujte rovněž komiksová vydání, která jsou neméně zajímavá, výpravná, skvělé nakreslená a adekvátně oceněná (vč. korun). 

Kniha byla r. 1979 nominována na cenu Locus Awards v kat. Novellete.

King se při vymýšlení příběhu pistolníka Rolanda inspiroval básní Roberta Browninga "Childe Roland to the Dard Tower Came", světem Pána prstenů od J.R.R.Tolkiena a také starými spaghetti westerny, filmy ze 70.let.

V r. 2003 udělal King revizi tohoto románu a udělal ho přístupnější především pro ty čtenáře, kteří s ním začínají. Kniha je tak více propracovaná, lineárně přehlednější i v souvislosti s dalšími díly, a tak trochu navazuje na konec série. Mezi změny zahrnul např.:

Roland je postižen kouzlem cyklického návratu, což vede k jeho neustálému hledání začátku. Konkretizovaný čas je více rozmělněn na neurčité popisy uplynulých let, aby bylo pochopitelné, proč může být Roland někde mladý, jinde bezvěký, jindy starý. Skoro nesmrtelný není už jen muž v černém, ale i Roland. Zabití Allie je ponděkud zjemněno přesunutím utrpení na samotnou Allie, která chycena Walterovou mocí žádá Rolanda o vysvobození z jejího utrpení. Město Farson je přejmenováno na Tauton, protože postava Johna Farsona se teprve objeví v pozdějších dílech. Odkazy na "Bestie" jsou pozměněny na odkazy ke Karmínovému králi, který je poprvé zmíněn až ve druhém dílu Pustiny.  Jeden z "taheen" (dle mého Takeni) se objeví už v první knize (původně až někdy od pátého dílu). Zásadní změna je provedena v popisu muže v černém. Je sladěna do jedné osoby. Marten stejně Marten Broadcloak jsou jeden a tentýž muž a všechny odkazy vedoucí k němu (nim) jsou zároveň odkazy vedoucí k Flaggovi, i když jen v náznacích. Navíc Roland při nalezení kostí muže v černém na pláži u moře si není jistý, jestli je Walter opravdu mrtvý nebo ne. Jake Chambers dostane o dva roky navíc, aby byl věrohodnější jeho způsob chování i myšlení. Spousta odkazů na "náš" svět, jako např. Anglie, Polárka, Ježíš a další, je vypuštěna, aby Rolandův svět byl jen neurčitě jako ten náš. A několik menších drobných detailů, a v to v délce dalších 35 stran.

Román, který psal King celých 12 let, vycházel nejdříve časopisecky v magazínu The Magazine of Fantasy and Science-Fiction  na pět částí: 1. The Gunslinger (10/1978) - Pistolník, 2. The Way Station (4/1980) - Přestupní stanice, 3. The Oracle and the Mountains (2/1981) - Oraculum a hory, 4. The Slow Mutants (7/1981) - Pomalí mutanti a 5. The Gunslinger and the Dark Man (11/1981) - Pistolník a černý muž. Na základě prvního dílu majitel malého nakladatelství, jež se specializovalo na limitované edice v malém nákladu, Donald M. Grant požádal Kinga, zdali by tu povídku mohl vydat. King souhlasil s tím, že ji poněkud rozepíše do románu. O čtyři měsíce později byla kniha vydána v limitované edici jednoho tiscíe podepsaných výtisků a byla okamžitě rozprodána.  Nikdo od toho více neočekával, jen King tušil, že toto je první díl sedmidílé série o Rolandovi Deschainovi. Ale dobře věděl, že ještě nepřišel ten správný čas, ještě se neotevřely ty správné dveře.

První větu prvního dílu série napsal King na zářivě zelený tuhý papír nestandardního románu. Byl k mání v knihovně, a nikdo o něj neměl zájem. Ale King jím byl fascinován a tušil, že právě tenhle papír je určený pro něco velkolepého. King byl u vytržení. Založil papír do svého starého psacího stroje a napsal: "Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách."

Kniha byla v r. 2008 převedena společností Marvel do komiksové podoby. Vzhledem k množství variant a trochu jinému zpracování ji vedu jako zvláštní knihu. Začínáme prvním dílem - Zrození pistolníka

U všech dílů je pak třeba napsat poznámku, že různé postavy a situace se objeví v mnoha dalších Kingových knihách, zdánlivě vůbec nesouvisejícími s Temnou věží, a naopak.

První vydání o nákladu 10.000 + 500 (podepsané a očíslované) bylo okamžitě vyprodáno. Vydání s obálkou Michaela Whelana zobrazovalo pistolník z profilu, s krkavcem na rameni. Jeho předobrazem byl samotný King (pistolníka, ne krkavce), jeho fotografie stála kreslíři na stole.

V r. 2017 byl do kin uveden film Temná věž  (The Dark Tower) v režii Nikolaje Arcela s Idrisem Elbou (jako Rolandem, kdyby to nebylo jasné, no fakt) v hlavní roli. Výsledek? Ti, co četli sérii, ať radši do kina nechodí. Ti, co ji nečetli, těžko říct, větší splácaninu ale udělat nemohli.

Samotná kniha jako taková je těžko zkousnutelný oříšek. Je třeba počítat s tím, že je to první díl sedmidílné série, navíc napsaný před mnoha lety a ještě časopisecky, a tak k němu přistupovat. Ne nadarmo kniha byla samotným autorem reevidována, aby byla přístupnější ke čtenářům a její rozsah se tak zvětšil o 35 stran. V původním vydání se tak připravte na jeden velký prolog k velké sérii, na jeden velký skok do naprostého neznáma, kde vlastně budete tápat a bloudit stejně jako jeho hrdina Roland. I vy budete muset vynaložit něco sil, abyste to zvládli, ale výsledek (i vy možná usnete vyčerpáním na pláži) bude stát za to.

Jen si dávejte pozor na masožravé kraby.

Vystřelil po jedné ráně do každého kříže, až se rozletěly na třísky, a další čtyři vpálil té ženě do hlavy. Zdálo se, jako by se složila sama do sebe a zavlnila se jako tetelící se vzduch.
Chvíli na ni strnule civěli, zatímco pistolníkovi prsty hbitě prováděly ten svůj trik. Syčely a pálily ho špičky prstů. Na každou z nich se otiskl úhledný kroužek.
Už jich bylo méně; proběhl jim jako kosa. Myslel si, že je ženina smrt zlomí, ale kdosi po něm hodil nůž. Rukojeť ho zasáhla rovnou mezi oči, až se převalil. Vrhli se na něj jako dychtivá, zlá horda. Znovu vystřílel zásobníky, až se nakonec válel v prázdných nábojnicích. Hlava ho bolela a před očima se mu míhaly velké hnědé kruhy. Jednou ranou minul, jedenáct jich srazil.

Chlapec stál před oltářem a škubal sebou vpřed a vzad. Ruce se mu třásly u boků, jako by byl napojen statickou elektřinou. Pistolník na něj ostře zavolal, ale Jake odpověděl jen nesrozumitelným odmítavým zvukem. Nezřetelná šmouha jeho obličeje, téměř ukrytá za chlapcovým ramenem, vypadala poděšeně a zároveň vzrušeně. A bylo tu ještě cosi.
Pistolník vstoupil do kruhu, a Jake zaječel, schoulil se a rozhodil paže. Teď už byl jeho obličej vidět jasněji a zřetelněji. Pistolník spatřil strach a hrůzu, které se svářely s téměř nesnesitelnou slastí.
Pistolník cítil, že se ho to také dotklo, duch orákula, sukubus. Slabiny se mu rázem zaplnily růžovým světlem, světlem, které bylo jemné, ale tvrdé. Cítil, jak se mu hlava točí, jazyk mu tuhne a začíná být mučivě citlivý i na sliny, které ho pokrývaly.
Nemyslel na to, že vytáhl napůl shnilou čelist z kapsy, kde ji nosil od chvíle, kdy ji našel v doupěti Mluvícího ducha v dostavníkové stanici. Nemyslel na to, ale nebyl vyděšený natolik, aby šlo o čistě instinktivní jednání. Podržel čelist, její prehistorický škleb, pevně před sebou, druhou paži toporně natáhl a malíček a ukazovák vytrčil v prastarém rohatém znamení, ochraně proti zlému pohledu.

"Ale ani to není úplně přesné," řekl muž v černém a hodil cigaretu do zbytků ohniště. "Nikdo ti nechce věnovat žádnou moc, pistolníku; je prostě v tobě a já jsem nucen ti to povědět, částečně kvůli tomu, že jsi obětoval chlapce, a pak kvůli zákonu - přirozenému zákonu věcí. Voda musí téct z kopce dolů a tobě to musí někdo povědět. Podle toho, jak tomu rozumíš, vybereš si tři... ale vlastně mě to nezajímá a vlastně to ani nechci vědět."
"Tři," zamumlal pistolník, který si vzpomněl na orákulum.