Temný a uhrančivý román vypráví o knězi, který před lety přijel do novoanglického městečka. Získal si zdejší obyvatele a stal se přítelem a mentorem mladého chlapce. Při nehodě však přišel o rodinu. V plamenném kázání proklel boha a z městečka odešel. Po několika desetiletích se chlapec, nyní narkoman, s knězem náhodou setká. Životní příběh obou mužů, jejich setkání a střety jsou stejně šokující a nevyhnutelné jako ohromující vyvrcholení knihy. Román je dokonale namíchanou nostalgií 60. let a starého dobrého amerického hororu. Poodhalte plachtu zvědavosti ve stanu poznání...

Infofmace o knize:

Kniha získala 8. místo na ceně Locus Awards v r. 2015.

Vyhledala jsem si tak jako asi spousta čtenářů odkazy na webové stránky pastora Dannyho, na jehož základě je příběh postaven. Trochu mě děsilo to jeho kázání, a to jsem bezvěrec a otázky boha ve mně nic nevyvolávají. Pořád říkám, že církev je prohnilá a zkažená.

King prohlásil, že při psaní tohoto románu se nechal inspirovat jak kultovním dílem Marry Shellyové - Frankenstein, tak krátkým románem Velký bůh Pan od A. Machena (hlavní téma temné knihy je to, že mystický bůh lesů Pan nezemřel a skrytě ovládá svou temnou moc jedince na naší planetě). King takový příběh v sobě skrýval už od dětství.

Zatím byl napsán scénář, který je u Universe Pictures k posouzení. Údajně se jedné z hlavních rolí ujme Russel Crow.

Strašně jsem se nudila, málem jsem tuto knihu nedočetla. To by byla od Kinga úplně první. Pořád jsem čekala, co se stane, pořád jsem čekala nějaký zapeklitý příběh okolo toho Nebeského hrotu a ona to varianta na Frankensteina. No, drogová troska vyrostlá z nadaného malého kluka, která chce spasit svět před bláznivým šílencem, jež to neměl v hlavě v pořádku už za života své ženy? Chyběly mi tam ty souvislosti, tajemné propojovačky, náhlá odhalení a skrytá poselství. Kniha prodchnutá rockovou muzikou, která je však poplatná spíše americkému čtenáři. Každá kapitola uvedená v několika heslech o jejím obsahu, každý odstavec začínající v tučném písmu. Ani to nepomohlo k ozvláštnění románu, na který velmi brzy zapomenu. Škoda.

"Kdo jste?" zeptal jsem se.
"Charles Jacobs." To jméno mi něco matně připomnělo. Natáhl ke mně ruku. Hned jsem mu s ní potřásl, protože už v šesti letech jsem měl dobré způsoby. Všichni jsme je měli. Maminka a tatínek se o to postarali.
"Proč nosíte límeček s tou dírou?"
"Protože jsem duchovní. Ode dneška mě uvidíš každou neděli v kostele, až tam přijedeš. A jestli chodíš ve čtvrtek na schůzky Společenství mladých metodistů, budu tam také."
"Náš duchovní býval pan Latoure," řekl jsem, "ale už umřel."
"Já vím. Je mi to líto."
"To nevadí, protože maminka říkala, že netrpěl, jenom šel rovnou do nebe. Ale takový límeček nenosil."
"Protože Bill Latoure byl laický kazatel. To znamená, že  byl něco jako dobrovolník. Staral se, aby byl kostel otevřený, když to nemohl dělat nikdo jiný. Bylo to od něj moc ušlechtilé."

"Myslím, že Charlieho tužkové baterie jsou jinačí než ty, které se kupují v obchodě," poznamenal jsem. "Jsou mnohem silnější. On s tebou nikdy nemluvil o tajné elektřině?"
"Panebože, mockrát. To byl jeho velký koníček. Ale to až později a nikdy jsem se v tom nevyznal. A nejsem si jistý, jestli se v tom vyznal on. Měl v očích takový pohled... "
"Zmatený," řekl jsem. "Zmatený, ustaraný a vzrušený, to všechno najednou."
"Jo, tak nějak. Nasadil mi ty kruhy na uši - za pomoci kleští, chápeš - a pak mě požádal, abych stiskl tlačítko na ovladači, protože on má ruce plné. Skoro jsem to neudělal, ale pak mi hlavou bleskly ty postele ve výkladech všech těch zastaváren, a poslechl jsem ho."
"A pak si nic nepamatuješ." Nebyla to otázka, protože jsem si tím byl jistý. Ale překvapil mě.
"Měl jsem výpadky, to ano, a taky něco, čemu jsem říkal spektra, ale to nastalo později. V tu chvíli se mi uprostřed hlavy jenom ozvalo silné prasknutí. Nohy mi vystřelily dopředu a ruce mi vyletěly nad hlavu jako školákovi, který touží učitelce sdělit, že zná správnou odpověď."