Ústřední postavou tohoto románu je spisovatel Mike Noonan. Ztratil tragicky ženu a s ní i nenarozené dítě. O to urputněji se ujme mladé ženy Mattie, která ovdověla a jejíž movitý tchán jí chce připravit o dcerku. Po celou tu dobu je trýzněn nočními můrami a jeho dům se mění v čím dál tím záludnější past. Je na vině Noonanova žena, která mu zatajila, že čeká dítě, či někdo, kdo bydlel v domě kdysi dávno?
Odpověď je skryta v umně provázaném ději, jenž spojuje horor s love story a nalézá přirozené řešení v propojeném osudu děvčátek, jejichž jména začínala, či měla začínat písmenem "K". Najde Mike svou historii, o které neměl tušení?

Informace o knize:

Poznámka:

Kniha vyšla znovu ve stejném nakladatelství a překladu v obálce Michala Kuby a v rozsahu 560 str.

Kniha Pytel kostí byla první, kterou nechal vydat v nakladatelství Scribner (jež je součástí společnosti Simon & Schuster, a u níž vydává dosud), s nímž uzavřel daleko lukrativnější a výhodnější smlouvu, než měl doposud u Viking Press. Uzavřel tak 20leté společenství s Viking Press. Hlavním důvodem bylo to, že nová agentka u Vikingu si sebou přivedla Toma Clancyho, a vydavatelství nebylo schopné uvádět na trh dva tak významné autory. Vybrali si masovějšího Clancyho a King šel. Byl tomu ale rád, protože Scribner více méně napravil Kingovu reputaci jako spisovatele krváků a jeho zájem o knihu dominujicí zájmu o pověst autora mu dělal opravdu dobře.

Původně chtěl tento román pojmout jako gotický, volně inspirován dílem Rebecca od Daphne du Maurier. O tajemstvích, jež zapadla do hlubin a po čase stejně začala smrdět jako mrtvola. Kniha měla velký úspěch, o čemž svědčí i řada ocenění:

Kniha získala hlavní cenu British Fantasy Society Awards v kat. Best Novel (1999), Horror Writter Associaton - Bram Stoker Award, kat. Novel (1998) a Locus Awards v kat. Dark Fantasy/Horror Novel (1999).

Audiokniha tohoto románu je velmi pozoruhodná. Namluvil ji osobně sám King, navíc četba je podkreslena písněmi Sáry Tidwellové, které byly natočené speciálně pro tuto edici. Navíc obsahuje i rozhovor s Kingem.

v r. 2008 byla vydána brožovaná verze k 10letému výročí vydání knihy, která navíc obsahovala soubor otázek a odpovědí autora a navíc povídku Pekelný kocour  (The Cat from Hell), která byla upomínkou na právě chystanou novou sbírku povídek Za soumraku  (Just After Sunset).

Podle knihy byla natočena TV minisérie pod názvem Pytel kostí  (Bag of Bones) v režii Micka Garrise. Hlavní role se ujal Pierce Brosnan (Mike Noonan) a Anika Noni Rose (Sára). V televizním zpracování však došlo k několika nepochopitelným změnám.

Celkem napínavý příběh o boji se zlem ať už v podobě bohatého příbuzného nebo rasistického obyvatelstva z dob minulých či mrtvých, kteří tak trochu ještě neodešli do svého světa. Spisovatel Mike Noonan s tím vším musí bojovat a je sám. Přesto mu pomáhá jeho mrtvá žena, i když to tak zpočátku nevypadá. Daleko hororovější mi tu přišel popis boje s bohatým tchánem než s příšerami z podsvětí, asi proto, že je to zlo hmatatelné, a přece tak těžko zdolatelné. Smutná love story s blbým koncem (no nemůžeme přece od Ameriky vždycky čekat happy end, když to tak v životě nechodí). Až vám bude smutno, pusťte se do téhle knížky. Bude vám ještě víc, ale máte se odkud odrazit. Komu nesedí duchařina, ať to nečte vůbec, občas se tu z ní jde jen těžko prokopat. 

Začnu křičet, až mě omotá těmi hedvábnými pažemi, jistě, budu křičet, až ucítím hnijící, červy prolezlé maso a uvidím mezi záhyby látky tmavé strnulé oči. Budu křičet, dokud nepřijdu navždycky o rozum. Budu křičet... ale tady není nikdo, kdo by mě slyšel. Uslyší mě jenom potáplice. Vrátil jsem se znovu na Manderley a tentokrát už nikdy neodejdu.

Znovu se ozval pláč - pláč vystrašeného dítěte. Zároveň se mi ústa a nos zase naplnila železnou pachutí jezera. Jednou rukou jsem se vyděšeně chytil za hrdlo a zčal dávit, pak jsem se naklonil nad dřez a plivl. Bylo to jako předtím - místo mohutného gejzíru vody vyšla jen loužička slin. Pocit, že se dusím vodou, zmizel, jako by nikdy nebyl.
Zůstal jsem na místě, svíral hranu pultu a skláněl se nad dřezem, nejspíš jsem vypadal jako opilec, který zakončil večírek zvracením větší části lahvované radosti onoho večera. Taky jsem se tak cítil - ochromený a otupělý, příliš omámany, než abych pořádně chápal, co se děje.
Nakonec jsem se narovnal, vzal si ručník přehozený přes držadlo myčky a otřel si obličej. V lednici byl čaj a já dostal strašlivou chuť na vysokou sklenici plnou ledu zalitého čajem. Sáhl jsem po dvířkách a v tu chvíli jsem ztuhl. Ovocné a zeleninové magnety byly znovu v kruhu. Uprostřed bylo toto:

pomoc topím se

Znovu souhlasně zamručeli, ale měl jsem pocit, že někteří - například mladý Harry Auster - vypadají sklesle.
"Naučili jsme ji, kde je její místo," pokračoval Devore. "Naučili jsme, že není nic jinýho než
negr. Toto slovo používá pořád dokola, když jsou v lesích to léto roku 1901, to léto, kdy se Sára a Red-Tops stali těmi muzikanty, které bylo v tomto kraji nutno vidět. Ona a její bratr a celá ta jejich negerská rodina dostali pozvání na Warrington, aby hráli letním hostům; dostali šampaňské a ústřice... aspoň to říká Jared Devore svému houfů oddaných nohsledů, když pojídají svůj obyčejný oběd sestávající z chleba a naložených okurek, které jim daly matky (žádný z mladíků není ženaty, jenom Oren Peebles je zasnoubený).