!! OBSAHUJE SPOILER !!

Edgar Freemantle je bohatý úspěšný majitel stavební firmy v Minnesotě, který při pádu jeřábu na stavbě utrpí zranění mozku a přijde o pravou paži. Během zdlouhavého léčení propadá takovým záchvatům zuřivosti a výpadkům paměti, že ho opustí manželka. Není se co divit, když výpadky schovávají její škrcení, zabití štěněte a podobné excesy. Mozek se prostě umí bránit. Lidé už tolik ne. Pam se fakt snažila, ale Edgar ne. Naštěstí obě dospělé dcery studují mimo Minnesotu. V hluboké depresi a s myšlenkami na sebevraždu uposlechne rady svého terapeuta dr. Kamena, aby „změnil prostředí". Odstěhuje se tedy z Minnesoty na Duma Key, maličký, téměř pustý ostrůvek u floridského pobřeží. Nějaké stavby tam jsou, ale je jich zoufale málo. A ten dům u pobřeží, Velký růžák, který má tak okouzlující floridský pokoj s výhledem na moře, si ihned zamiluje. Ve zvýšené patře, na pilonech, kdy čekáte, kdy se vám moře vlije rovnou dovnitř se spoustou chrastících mušlí. Ideální ateliér. A místo pro Rebu, panenku, která měla odchytat všechny návaly vzteku rozčileného Edgara. Možná by někomu přišlo na mysl, že opuštěné místo by mohlo vést k ještě větším depkám, ale lékař ho pobízel: „Nenajdete ve svém životě kromě stavařiny ještě něco jiného, co by ty deprese oslabilo?" A Edgar Freemantle, dosud zraněný, kulhající a stále bez ruky, si vzpomene, že kdysi kreslil. Zjistí, že je velmi nadaný malíř, a začne na ostrově malovat. Nejdřív pastelkou, pak barvami. Nejdřív jen západ slunce, později strašidelné obrazy podivně složených motivů z ostrova. A s těmi obrazy se začnou dít zvláštní věci. Cokoli namaluje, objeví se i ve skutečnosti, a pokud to vymaže, zmizí to. Začne s malým zeleným tenisovým míčkem. Jak jednoduché. Jak tajemné. Ostrov má podivnou moc zesilovat jeho talent, protože tam přebývá cosi zlého... A Edgar, chtě nechtě, na to bude muset přijít. Pozve si ke spolupráci svou dceru Ilsu, která přijme pozvání spíše ze slušnosti, spíše z jakési povinnosti, aby to s tátou dopadlo líp. Ani jednoho z nich nenapadne, co potom zažijí. Do cesty se jim tak připlete ještě velmi vtipný postarší pan Wireman, bývalý právník, který je ošetřovatelem staré, smutné, trochu zmatené bohaté dámy, Elizabeht Eastlakeové. Madam je majitelkou ostrova. Potká i mladého Jacka Cantoriho, pomocníka z pevniny, který mu přiroste k srdci. A tihle všichni se dostanou do prastarých spletenců jedné dávné rodinné historie, která se prozatím zdánlivě utopila v moři. Edgar netuší, kolik toho má s Elizabeth společného. I ona se kdysi dávno musela léčit z těžkého úrazu hlavy a na svět se vrátila díky malování. I ona měla novou panenku Noveen, která všechno viděla. Vždycky. A všechna svá tajemství vzala s sebou do plechové krabice ve tvaru srdce. Jenže tehdy Elizabeth, Libbit, s sebou přivedla ještě něco moc zlého. Se svou chůvou Meldou se to pokusila utopit, ale asi se jim to nepodařilo tak docela. Přes Edgarovy obrazy to opět ožilo a volalo své další oběti k sobě. Už tehdy přišla Elizabeth o sourozence, už tehdy její skoro celá rodina byla odvedena do hlubin moře. Elizabeth bude muset oživit Libbit, aby mohla s pomocí svých nových přátel zahubit Perse. Jakési temné zlo. Edgar se nenechá odradit, nepřestane malovat, naopak. Právě ty obrazy mu pomůžou vyvolat vzpomínky, a zjistit, co se tu tehdy stalo. Vyléčí pana Wiremana, zabije pedofilního vraha malé holčičky z ostrova a postupně rozplétá velmi starý příběh Elizabeth "Libbit" Eastlakeové a jejího hrozného rodinného tajemství. Uspořádá výstavu svých nádherných obrazů, ale musí své dílo zničit, protože začínají umírat jeho blízcí, až moc blízcí. Edgar se však nenechá zastrašit a vydává se se svými dvěma přáteli do starého Elizabethina rodného domu, aby zde našel tu, která to všechno způsobila. Prastarou zlou ženu volající po krvi. Najde ji a naloží s ní jediným možný způsobem. Ze slané do sladké. Z moře do jezera. Z hlubin do stříbrné krabice.
Příběh Edgara se vyvíjí stejně jako jeho deprese. Nejdřív je pomalý, táhlý, skrytý a krutý. Pak si zvykne na stávající život a příchozí události a naučí se s tím vším, co ho potkalo, žít. Přesto se umí občas seknout a kousnout. A být drzý a jízlivý. A pak se objeví překvapení, jasné a zářivé, stejně jako černé a zlé. Už nikdy nic nebude tak, jako dřív.