Román o obyčejné ženě v neobyčejném dramatu. Dolores Clainbornová na konci svého života před soudem vypráví příběh svého života a rovněž svého manželství s násilnickým Joem St. Georgem, jehož průběh vyústil v napínavé drama a smrt. K vraždě svého manžela v zapadlé studni na jejich pozemku se ostatně přizná hned. Stala se totiž před 29 lety. Teď, když už má většinu života za sebou, a je podezřelá z vraždy šílené zmrzačené bohaté vdovy, se dozvídáme příběh nejen o nočních můrách paní Donovanové, ale ještě jeden, o dost temnější. Mistrně rozvíjený děj, postupně odhalované motivy, realistické scenérie, rostoucí napětí a překvapivý závěr... Skočte s námi do studny také...

Informace o knize:

Poznámka:

Kniha vyšla znovu r. 2010 v nakl. Beta v novém překladu Ivana Němečka s obálkou Petra Bauera na 224 stránkách.

Román byl nominován na cenu Locus Awards r. 1993 v kat. Horor/Dark/Fantasy Novel (14. místo).

Prostořekou černošku, která vypráví svůj příběh, už jsme jednou zažili. Příběh o podivném chování a o důvodech svých činů z lásky nám povídala Marta Rosewallová v povídce Věnování  (Dolanův Cadillac).  King se touto povídkou skutečně připravoval na podstatně delší, temnější a napínavější verzi výpovědi o životním osudu obyčejné ženy. Předobraz Dolores vytvořil podle života své vlastní matky, jak prohlásil King. Mnohé z historek se skutečně staly, podle vyprávění Ruth. Kniha je jí věnována.

Navíc ostrov Little Tall je nám známý i z jiného díla, vzpomeňte na Bouři století.  Tady byla Dolores ještě mladá a vdaná za Joea. Nebylo zatmění, zato šílená sněhová bouře.

A navíc zde najdete poněkud mystickou provázanost s dalším románem, Geraldova hra,  přesněji s její hlavní postavou, Jessi. Údajně King uvažoval o tom, že by napsal román, kde se tyto dvě ženy setkají. V románu Dolores, má při vraždě manžela vizi malé holčičky v šatičkách a culíku, kterou osahává její otec. Pak ji znovu uvidí v nějakém pokoji, kde něco hledá, a holčička ji na okamžik spatří. Tou holčičkou je právě Jessi, která prožila nepěkný vztah se svým otcem a rovněž vzpomíná, že jako malá jednou spatřila ve svém pokoji zcela neznámou ženu.

Dolores Claibornová je jméno hlavní hrdinky za svobodna.

Kniha byla r. 1995 zfilmována jako Dolores Claiborne  (Dolores Claiborneová), v hl. roli nepřekonatelná Kathy Bates. Česká produkce tento zdařilý snímek rovněž zakoupila a uvedla do kin pod stejným názvem.

Útlá knížečka je i přes krátký rozsah maličkým soukromým thrillerem. Sledujete dva příběhy najednou, jeden temný a druhý ještě temnější. Celou dobu sice uvažujete, jestli Dolores zabila paní Donovanovou, ale ke konci knihy vás už to tak nebude trápit. Dokonce si to budete přát. Dolores vás strhne na svou stranu...

Na začátku si budete muset zvyknout na dvě věci: vyprávění prosté ženy v její prosté mluvě a pak na trochu té nudy. Závěr se dozvíte na začátku. Kdo se neprokouše dál, má smůlu. Nejen proto, že se nedoví, jak k tomu všemu došlo, ale i to, co se stalo s Verou Donovenovou. Jasně, začátek je prostě těžký, ale pak už to stojí za to. Neočekávejte rozhodně horor v tom pravém slova smyslu, žádné potoky krve tu nebudou. Tenhle román je spíše pěkné psycho. Žiju s jednou takovou Verou pod jednou střechou, a i když nemám tu zkušenost s Joem, abych našla sílu, jak Veru srovnat, dokážu se v jistých věcech do její kůže vžít. Prostě tahle knížka je skvělým psychologickým rozborem jedné ženské a ten uzavřený svět malého ostrova, baráku s násilnickým idiotem a domu s máklou zaměstnavatelkou, které vás přinutí otáček stránku za stránkou. Podívali jste se někdy pod postel? Doma možná, v hotelu to radši nedělejte.

Pokud čekáte klasickou "kingovku", nečtěte Dolores. Nebude to pro vás. Pokud chcete poznat Kinga trochu víc, začtěte se do Dolores. Není to sice horor, ale drama za 10 bodů určitě.

A do  týhle bídy mě přivedlo, že jsem si mu chtěla sáhnout na čelo, zjistit, jestli je tak hladký, jak vypadá; u toho to všechno začalo. Měla jsem oči úplně dokořán, klapky mi spadly a já jsem viděla, že žiju s mužem, který nezná lásku ani soucit a který je přesvědčený, že si může vzít a mít všecko, na co dosáhne a co je schopný chytit rukou, dokonce ba i vlastní dceru. Když jsem došla v myšlenkách až sem, tak se mi úplně poprvé mihla představa, že ho zabiju.

Přesně jsem přeskočila na druhou stranu, a protože jsem hleděla na opačnou stranu od něj, tak jsem ho ve skutečnosti neviděla, jak tam stoupnul. Ozvalo se velikánský křřř-up! a potom on zařval - Ne. to není správný. On nezařval, to nejspíše víte stejně dobře jako já. Zapištěl jako králík, když se chytne nohou do oka. Obrátila jsem se a uprostřed víka jsem viděla velkou díru. Z tý čouhala Joeova hlava a on se ze všech sil držel jednoho toho prolomenýho prkna. Ruce mu krvácely, a taky mu tekl čůrek krve z koutku úst. Oči měl vyvalené jak knoflíky od bačkor. "Pro boha živýho, Dolores," heknul. "To je ta stará studna. Pomoz mi ven, rychle, než tam slítnu až dolů." Já jsem tam prostě jenom stála a jemu se za chvilku ten pohled v očích změnil. Viděla jsem mu v nich, že začíná chápat, o co tady vlastně jde. V životě jsem nebyla tak vyděšená jako v tu chvíli, když jsem tam stála z druhý strany roubení a zírala na něj a na západní stranu od nás viselo na nebi to černý slunce. Zapomněla jsem si vzít rifle a on nespadl rovnou dovnitř, jak měl. Zdálo se mi, že všecko bere špatnej spád. "Aach," řekl. "Ach, ty svině." A začal se hrabat a soukat nahoru. Říkala jsem si, že musím utíkat, ale nemohla jsem se pohnout.

Došla na schodiště a zvedla jednu nohu do vzduchu. Já jsem ji už nemohla spasit, ani kdyby já nevím co - mohla jsem jedině spadnout i s ní - ale v takový situaci nemáte čas přemýšlet, co jako z toho bude. Skočila jsem po ní přesně v ten moment, kdy začala tu nohu dávat dolů a kácet se dopředu. Ještě jsem zahlídla její tvář. Podle mýho vůbec netušila, že spadne. Měla v očích akorát čistou hrůzu. Já jsem ten pohled už předtím viděla, ale nikdy to nebylo tak silný, a můžu vám odpřísáhnout, že to nemělo nic společnýho se strachem, že spadne. Ona měla v hlavě to, co je za ní, ne to, co je před ní.