Vítejte v Americe roku 2025, kde nejlepší muži hrají o život – ve Hře smrti. Každou noc jsou všichni Američané naladěni na nejsledovanější TV hru – show Running Man. Každou noc sledují, zda soutěžící najdou smrt z rukou Lovců právě tento den. Pokud přežijí třicet dní, získají cenu – milion dolarů. Dosavadní rekord je osm dní... Ale nyní je ve Hře nový muž, Ben Richards, který dokáže porazit krutou nepřízeň osudu, podvodnou hru, surový Systém. A proti tomu sází vše, co má. Schovejte se za roh...

Informace o knize:

Poznámka:

Kniha se v pozdějších vydání publikovala pod názvem Běh o život.

Jako předchozí tři knihy vydané pod pseudonymem Richard Bachman i tato proběhla knihkupectvími prakticky bez povšimnutí. Na regálech byla 2 měsíce a pak prostě zmizela.

Rukopis vznikl ještě za dob, kdy King učil (a skončil nejdřív v šuplíku, jakoby se King svého temného já a jeho temných románů bál) a byl napsán přibližně za 4 dny. Tehdy byl King rozzlobený, naštvaný mladý muž, který miloval své psaní. Running man byl reakcí na jeho vztek a frustraci z doby, ve které žil.

Kapitoly v knize jsou nazvány sestupně od čísla 100 k 000.

Running man je rovněž zařazen do knihy The Bachman Books  (1985), u nás nevydané.

Román byl zfilmován v r. 1987 jako Running man, s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli. Dodnes je tento film jako kultovní béčko, nicméně od knihy se značně liší. Na základě filmu vznikla pak i počítačová hra.

Práva k filmovému zpracování koupil Rob Cohen krátce předtím, než prasklo, kdo je Bachman doopravdy. Kdyby je koupil později, třeba by si nedovolil ten film tak změnit oproti původní předloze. King prohlásil, že Arnold Schwarzenegger byl svou postavou tak vzdálený té knižní, jak jsi jen lze představit. V knize je Ben Richard vychrtlý chlapík s náznaky tuberkulózy.

Velmi temné postkatastrofické drama, příběh jedince v boji proti všem, v boji proti společnosti mocných i společnosti zfanatizovaných lidí. První verze uprchlíka, řekla bych. Svět je k nepoznání a lidi zblbli. O to víc si užíváte temnou atmosféru celého zoufalého útěku hlavního hrdiny Bena, kterého dovedlo zoufalství k účasti na bizarním projektu. Bachman (tedy King) se tu s nějakým soucitem vůbec nepáře. Jde o život a tak syrově sledujete, jestli se Ben Richards dostane do cíle živý nebo taky ne. I to je cíl. Ben Richards asi ví, co ho čeká, a vlastně vůbec není důležité, jestli "vyhraje" nebo ne. Konec je prostě jeden a je jen otázka, koho všeho se bude týkat. A věřte mi, budete přát všem těm parchantům, aby zdechli. Budete Richardsovi pomáhat v duchu a šílet z magorů, kteří se stali oběťmi systému blízké budoucnosti. Sladký konec nečekejte.
Je mi líto, že byl Bachman tak brzy objeven, protože "jeho" romány jsou prostě kingovsky temné. Kingovo temná já zde unikalo na povrch ve skvělé formě temnoty.

Pohlédla na manžela. Seděl u stolu a s vytrvalou, tupou soustředěností civěl na VéVé. Sledoval ji už několik týdnů. To mu nebylo podobné. Nenáviděl ji, vždycky ji nenáviděl. Samozřejmě, teď jí byl vybaven každý byt - takový byl zákon - vypnout ji však bylo stále ještě legální. Návrh zákona o povinné výchově z roku 2021 nezískal požadovanou dvoutřetinovou většinu o šest hlasů. Normálně ji nikdy nesledovali. Co však onemocněla Cathy, žádnou z těch soutěží o velké peníze nevynechal. Strachy se jí z toho dělalo nevolno.

"Zavolala jsem na policii," řekla. "Teď už konečně budete muset jít."
Eltonův obličej získal perleťově bíložlutý odstín.
"Ty lžeš."
Richards vyskočil, a pak se zarazil a nehnutě naslouchal. V dálce zvolna sílilo ječení sirén.
"Nelže," řekl. Z pocitu marnosti, který ho rázem zaplavil, se mu udělalo téměř nevolno. Zpátky na startovní políčko. "Odveďte mě k autu."
"Ona lže", trval na své Elton.
Vstal a téměř se dotkl Richardsovy paže, pak však ruku odtáhl, jakoby se obával, že Richards bude na dotyk horký.
"To jsou hasiči."
"Odveďte mě k autu. Rychle."
Sirény byly stále hlasitější, jejich kvílení stoupalo a klesalo. Ten zvuk naplnil Richardse hrůzou jako ze snu, polapen uvnitř s těmito dvěma šílenci, zatímco -
"Matko -" obličej měl zkřivený, prosebný.
"Zavolala jsem je!" vykřikla a uchopila synovu odulou ruku, jakoby mu jí chtěla potřást. "Musela jsem! Kvůli tobě! Ten negr vás všechny do něčeho zaplet! Řekneme, že vtrhl dovnitř a dostaneme odměnu -"
"Pojďme," zavrčel Elton a snažil se ji setřást.

Richard ho střelil přímo nad horní ret. Zuby se mu rozlétly jako roztržený náhrdelník nějakého divocha. Vlasy, krev a mozek se jako Rorschachův obrazec rozstříkly na stěně za křeslem, kde jakási dívka z magazínu 3-D natahovala nekonečně dlouhé nohy přes lakovanou pelest postele. Z pilotova sektoru se ozval zdušený výkřik a Holloway provedl zoufalý, k nezdaru odsouzený skok ke dveřím, aby je zabouchl. Richards si všiml, že má na čele jizvičku ve tvaru otazníku. Byl to druh jizvy, jakou si udělá jako malý, odvážný chlapec při pádu z dolní větve stromu při hře na pilota.
Střelil ho do břicha. "Ááááá-Áhh!" vydral se z Hollowayova hrdla hlasitý zvuk překvapení a šoku, podjely mu nohy a padl na tvář.